zběsile - - - říkám kurva 1

31. března 2009 v 17:31 | mydlářová |  Knihovna
v domě chromého staneš se kulhavým
Plútarchos




Matyldu si v srdci tahám od doby, kdy jsem ji poprvé uviděl ležet schoulenou pod prostěradlem nasáklým krví a křečovitě zaseknutou na slogánku ... mý slžišky kšičící ... tepny a šíly jšou hožící... a zarputile neplačící na nosítkách, který vytáhli dva tlusťoši z nejotřískanější sanitky na světě, když ji přivezli na naši pupínkologii, kde já už nějakou dobu vegetoval, jelikož se mnou moje alkoholu holdující maminka v návalu náhlý agrese mrskla do necek s mrtvým prasetem, na jehož hřbet zrovinka chlapi obraceli obrovský kotel s bublající vodou, aby ho spařili...
Vezli to krásné nebohé stvoření po chlórem vyvoněné chodbě a já utíkal vedle nich, jelikož jsem si myslel, že je to dozajista nějaký spadlý anděl, kterému bolest kouká z očí, ale jenom má místo ožehlých křídel ohořelý nožičky. Akorát mi vrtalo hlavou, proč má na nich i zbytky přiškvařených puntíkatých nadkolenek - že by v nebi zatopili petrolejem?
Ve svých 12 letech jsem se osudově zamiloval do holčičky, co evidentně něčím trpěla, ale prozatím jsem nevěděl čím. Dokázala se smát stejně hořce jako mlčet a její trýznivý nemocný krůčky nahoru a dolů po schodech z prvního patra do přízemí doprovázený ... mý slžišky kšičící ... tepny a šíly jšou hožící... naháněly všem ostatním dětičkám, co si o ní povídaly, že ji její tatínek zapálil, protože prý děsně zlobila, smrtelný strach. Já strach neměl. Snažil jsem se tenkrát sžívat se svým životním idolem Robinem Hoodem a neváhal ji přijít podepřít, když v tom svým župánku s urvanýma kapsama napadala na jednu nohu.
Přišel jsem za ní i druhej den, abych jí donesl svůj banán v čokoládě, protože jsem slyšel, jak si sestry na chodbě nahlas vykládaly, že ta, co má to fundamentálně narušený myšlení, legračně vykřikovala, že jsou to píši, poněvadž jí místo dezertíčku podstrčily kabanos s hořčicí.
Pro ten den ji nesnášely, poněvadž kvůli ní byly všechny na koberečku u šéfa, který v noci zjistil, že zatímco ony otvíraly v šatnách lahvinky vína, Matylda tu lezla po schodech, kňučela a štěkala.

Intoxikovaná zvrhlostí se často s obvázanýma, málo pohyblivýma nohama připlazila do našeho klučičího pokoje s indiánskou čelenkou na hlavě a se samopalem, který jí laskavě věnoval šedovlasý primář se smutnýma očima, a za přidušeného vykřikování ...piou piou, vy šmečko odpaťkových košů... nás všechny jakoby postřílela. Pak vzala kádinku, do který jsme trochu načůrali a ona ji s cynickým šílenstvím Jacka Nicholsona ve tváři celou vylila do várnice se sladkým čajem ... mý slžišky kšičící ... tepny a šíly jšou hožící...
Vždycky pro mě zůstane tou, která bez špetky zdravýho rozumu bosa chodívala po špinavých dlaždičkách, v jejichž spárách se mačkal ústavní prach...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama